Než začnete zachraňovat druhé, zachraňte nejprve sebe.

31. ledna 2020 v 20:49 | Vendy |  Myšlenky
Zdravím Vás, přátelé a čtenáři.

Nevím, kolik z Vás ještě má o mém psacím koutku ještě povědomí, ale opět mě chytla psací nálada, a ráda bych se s Vámi podělila o pár myšlenek.

Víte, čas od času, když člověk tráví mnoho času se svými myšlenkami, uvědomí si spoustu věcí, které dříve přehlížel. V poslední době se toho opravdu mnoho stalo, mnoho věcí se změnilo, rovněž jsem se toho hodně naučila a hodně jsem přemýšlela. Když se člověk snaží upravit si život tak, aby byl šťastný a spokojený, je potřeba si prvně uvědomit, co to vlastně pro něj znamená "být šťastný". Pro někoho je to materialismus, pro druhého je to rodina, pro dalšího zase úspěchy v práci, pro někoho něco úplně jiného. Často se lidé hrnou do toho, aby byli šťastní a udělali si život snů, ale vlastně ani neví, kde začít.

Spousta lidí se při těchto situacích obrací na pomoc druhým, jelikož nás to pohladí po duši, když vidíme vděk druhých a to, že aspoň někomu se plní život úspěchy, když ne nám samotným, a že aspoň trochou můžeme přispět i my. Vždycky je hezké pomáhat ostatním, a nikdy bychom to neměli zavrhovat, máme-li tu možnost. Jenže co dělat, když tu pomoc ve skutečnosti potřebujeme my sami?


Pro pokračování klikněte zde nebo na "Celý článek".
 

Které slunce nezapadne?

28. ledna 2020 v 9:43 | Vendy |  Myšlenky
Stojí na kraji propasti. Duhovky jí poletují sem a tam a křehká zemská škára štípí se v široké škvíry. Řinčí. Něco tu řinčí. Co to je? Cožpak slyší již hlasy bezmluvých věcí? Cožpak to bezelstné tetelící se slunce skrylo se v stín? Kde vězí ten paprsek, jenž rozžehl svíci na dně její duše? Bylo to slunce?

Již brzy vytisknu svůj první sborník povídek Kapky na cestě!

15. prosince 2019 v 22:37 | Vendy
Zdravím vás!

Tak po dlouhé době se zase ozývám - tentokrát s nabídkou - konečně jsem se dokopala k tomu dokončit již dlouho připravovaný sborník s průřezem mojí psanou tvorbou z let 2014-2018. Naleznete tam mnoho povídek, které již z mých stránek zde znáte, ale i některé další, ale co víc, budou všechny doplněny o jedinečné ilustrace, opět mnou tvořené!

Sborník povídek se jmenuje Kapky na cestě a na jeho stránkách naleznete 11 alegorických povídek a psaní z mého života, takových "kapek" na mé "cestě".


Máte zájem o knížečku? :) Pokud ano, vyplňte prosím dotazník na následujícím odkazu:

O B J E D N A T

V případě otázek mi napište buďto sem do komentářů nebo použijte poslední položku v dotazníku u objednávání. :)



Děkuji za Vaši přízeň a přeji Vám pěkné svátky!

Vendy
 


To nebyl on

29. srpna 2019 v 10:24 | Vendy |  Jiné povídky
Po nějaké době zase přicházím s dalším příspěvkem. Tentokrát je to takový drobný útržek z knihy, kterou nejspíš nikdy nenapíšu, ale i tak je v tomto útržku dostatek informací k tomu, aby to mohlo být pochopeno (doufejme). Tato povídka je částečně inspirovaná realitou, akorát je uvedena do poměrně přitažené dystopické dimenze.
A tak pokud chcete číst dál, klikněte na Celý článek. :)

Zdraví Vás Vendy



Ono zase přijde

3. července 2019 v 0:46 | Vendy |  Myšlenky

Opět jsem dlouho nepřispěla kapkou do svého nepravidelného blogového mlýna, a tak je načase to vše bleskurychle napravit!

Někdy zkrátka jde psaní jako po másle, jindy sedíte nad papírem a máte pocit, jako byste zapomněli snad všechna slova. Poslední dobou mi přijde, že svá slova nacházím výhradně ve volných verších a automatických textech. Ono to vlastně ani nevadí. A i kdyby jo, nu což.

Často se stává, že chceme za každou cenu některým lidem pomoci, chceme jim podat pomocnou ruku, kterou oni nechtějí. Tyto zkušenosti pak často vedou ke zklamání a bolesti, avšak co můžeme dělat, když něco není podle našich představ? Když je naše pomoc odmítnuta? Třeba se to dozvíte na následujících řádcích (v nich či mezi nimi, kdoví), když budete číst dál.


Myšlenky nespavosti

2. května 2019 v 23:43 | Vendy |  Myšlenky
Ležím na zemi. Mám na sobě bílé šaty, téměř splývající s mojí voskovou kůží. Nehybně ležím a sleduji, jak se nade mnou prohání husté bouřkové mraky. Okolo mě není nic. Jen země. Jakási nejasná zemina, trouchnivějící kusy dřeva, vše suché jako troud.

Ležím na zemi. Hmatám rukama okolo sebe ve snaze najít něco pevného, najít něco, kde se v bezpečí mohu postavit. Hmatám, šmátrám, avšak najednou cítím, jak se vše mění v písek. V hlínu mrtvou, sušší než kdy dřív, která se drolí a padá.

Padá kamsi do neznáma. Ulamují se kusy, mění se v prach a neslyšně padají vstříc nekonečnu. Hmatám dál a dál, snažím se najít to pevné objetí, které tolik potřebuji. Objetí, které nepustí.

Padám. Padám spolu se zbytky hlíny, a měním se v písek; stejný, ve který se proměnili všichni okolo mne. Po celé věčnosti cítím, že se blíží dopad. Dno? Země?

Dopadám opět na svá záda, snáším se na neznámou zem lehká jako peříčko. Hmatám. Hmatám okolo sebe, a jediné, co cítím je měkká matrace. Otevřu oči a hledám ve tmě. Jsou tu? Je tu? Je se mnou, i když tu není? ...mám někde jistotu...?

Ležím na zemi, která je měkká a hebká. Hmatám na konec matrace a cítím, že okolo mne není nic. Jen hlína mrtvá, sušší než kdy dřív...

Zraňuje

12. dubna 2019 v 18:06 | Vendy |  Myšlenky
Občas si člověk potřebuje jen tak sednout a nechat myšlenky plynout.
Občas stačí jeden impuls, jedno slovo, jedno namočení inkoustu, aby se mu otevřely oči a uviděl to, co celou dobu neviděl. Co pořád přehlížel. A pak nezbývá než nechat slova plynout tak, jak nám přicházejí na jazyk a špičkou pera se vpíjí do bílého papíru. Vypíšeme celou tu náplň, která se objevila v naší duši, a po dopsání posledního slova cítíme úlevnou prázdnotu.
Vše bylo řečeno.

Jenže ta bolest zůstává pořád...


MATURITA - Email/Vzkaz

10. dubna 2019 v 23:07 | Vendy |  Postrach jménem maturita
Zde je výchozí zadání z maturity z předminulého roku:
Na tento text si nevztahuji žádná autorská práva, patří plně zdroji, jež zde uvádím. (zdroj: www.statnimaturita-anglictina.cz)

Zde je mé vypracování:

MATURITA - Vypravování

10. dubna 2019 v 22:52 | Vendy |  Postrach jménem maturita
Zde je výchozí zadání z předminulého roku:
Na tento text si nevztahuji žádná autorská práva, patří plně zdroji, jež zde uvádím. (zdroj: www.statnimaturita-anglictina.cz)

Zde je mé vypracování v angličtině, kterou bych běžně použila:

MATURITA - E-mail

10. dubna 2019 v 22:13 | Vendy |  Postrach jménem maturita

Zde je výchozí zadání z minulého maturitního testu:
Na tento text si nevztahuji žádná autorská práva, patří plně zdroji, jež zde uvádím. (zdroj: www.statnimaturita-anglictina.cz)

Zde je má vypracovaná verze:

Kam dál