Myšlenky nespavosti

2. května 2019 v 23:43 | Vendy |  Myšlenky
Ležím na zemi. Mám na sobě bílé šaty, téměř splývající s mojí voskovou kůží. Nehybně ležím a sleduji, jak se nade mnou prohání husté bouřkové mraky. Okolo mě není nic. Jen země. Jakási nejasná zemina, trouchnivějící kusy dřeva, vše suché jako troud.

Ležím na zemi. Hmatám rukama okolo sebe ve snaze najít něco pevného, najít něco, kde se v bezpečí mohu postavit. Hmatám, šmátrám, avšak najednou cítím, jak se vše mění v písek. V hlínu mrtvou, sušší než kdy dřív, která se drolí a padá.

Padá kamsi do neznáma. Ulamují se kusy, mění se v prach a neslyšně padají vstříc nekonečnu. Hmatám dál a dál, snažím se najít to pevné objetí, které tolik potřebuji. Objetí, které nepustí.

Padám. Padám spolu se zbytky hlíny, a měním se v písek; stejný, ve který se proměnili všichni okolo mne. Po celé věčnosti cítím, že se blíží dopad. Dno? Země?

Dopadám opět na svá záda, snáším se na neznámou zem lehká jako peříčko. Hmatám. Hmatám okolo sebe, a jediné, co cítím je měkká matrace. Otevřu oči a hledám ve tmě. Jsou tu? Je tu? Je se mnou, i když tu není? ...mám někde jistotu...?

Ležím na zemi, která je měkká a hebká. Hmatám na konec matrace a cítím, že okolo mne není nic. Jen hlína mrtvá, sušší než kdy dřív...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nöir Demon Renkse Nöir Demon Renkse | Web | 3. září 2019 v 15:48 | Reagovat

To je jako by jsi popisovala mě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama