Které slunce nezapadne?

28. ledna 2020 v 9:43 | Vendy |  Myšlenky
Stojí na kraji propasti. Duhovky jí poletují sem a tam a křehká zemská škára štípí se v široké škvíry. Řinčí. Něco tu řinčí. Co to je? Cožpak slyší již hlasy bezmluvých věcí? Cožpak to bezelstné tetelící se slunce skrylo se v stín? Kde vězí ten paprsek, jenž rozžehl svíci na dně její duše? Bylo to slunce?


Je květinou. Je květinou, jenž přeje si kvést. Pro slunce, pro včely, pro motýly nesčetných barev, avšak nevidí své plátky. Nevidí listí, nevidí pestík. Neví, zda již kvete. Jen dlí... Tiše dlí v hlubinách lesů, luk a pohorských výšin. Zemina pod ní praská a drolí se, cítí, jak touží po vláze, která uhasí žízeň její duše. Tiše touží po paprscích, které jí dovolí růst, natáhnout se blíž a blíž, a ještě blíž, až ucítí to krásné teplo. Jenže neví kam se natáhnout, který zdroj zvolit. Slunce, jenž svítí slabounkým synchronním svitem se dvojí, trojí, až ztrácí se v neurčitu nejasných počtů. Co je slunce? Co je lampou? Je snad květina předurčena k tomu stát se můrou a sežehnout svá křídla nad falešným plamenem žárovky? Pozná někdy, co to je spatřit pravý sluneční svit slunce, které zůstane?
To neví, neboť stojí na kraji propasti a slyší děsivý řinkot, jehož původ zatím nezná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama