Než začnete zachraňovat druhé, zachraňte nejprve sebe.

31. ledna 2020 v 20:49 | Vendy |  Myšlenky
Zdravím Vás, přátelé a čtenáři.

Nevím, kolik z Vás ještě má o mém psacím koutku ještě povědomí, ale opět mě chytla psací nálada, a ráda bych se s Vámi podělila o pár myšlenek.

Víte, čas od času, když člověk tráví mnoho času se svými myšlenkami, uvědomí si spoustu věcí, které dříve přehlížel. V poslední době se toho opravdu mnoho stalo, mnoho věcí se změnilo, rovněž jsem se toho hodně naučila a hodně jsem přemýšlela. Když se člověk snaží upravit si život tak, aby byl šťastný a spokojený, je potřeba si prvně uvědomit, co to vlastně pro něj znamená "být šťastný". Pro někoho je to materialismus, pro druhého je to rodina, pro dalšího zase úspěchy v práci, pro někoho něco úplně jiného. Často se lidé hrnou do toho, aby byli šťastní a udělali si život snů, ale vlastně ani neví, kde začít.

Spousta lidí se při těchto situacích obrací na pomoc druhým, jelikož nás to pohladí po duši, když vidíme vděk druhých a to, že aspoň někomu se plní život úspěchy, když ne nám samotným, a že aspoň trochou můžeme přispět i my. Vždycky je hezké pomáhat ostatním, a nikdy bychom to neměli zavrhovat, máme-li tu možnost. Jenže co dělat, když tu pomoc ve skutečnosti potřebujeme my sami?


Pro pokračování klikněte zde nebo na "Celý článek".


Zalepte nejprve své praskliny.

Nedávno jsem někde četla jednu velice moudrou myšlenku: "Vzpomeňte si na tu radu z letadla - když dojde k pohotovosti, nasaďte si nejprve dýchací masku vy sami, potom pomáhejte se záchranou druhých." Někomu to může přijít sobecké, ale ve skutečnosti tomu tak není - pokud uvnitř sebe nemáme zajištěné praskliny a rozpadáme se, nemůžeme efektivně začít lepit praskliny druhým, jelikož o to dříve se rozpadneme my sami, naše kusy padnou druhým na nohu, a najednou už nebudeme moci pomáhat ani druhým, ale ani sobě, jelikož bude už příliš pozdě.

Proto je vždy potřeba začít nejprve u sebe. Ať už se jedná o pomoc nebo třeba i u hledání chyb. Pokud dojde k nějaké kolizi ve vztahu, k nedorozumění, měli bychom se nejprve obrátit do svého nitra a hledat, co jsme my mohli udělat špatně. Často totiž lidé naprosto zavrhují, že by mohli ten "přešlap" udělat právě oni. Jenže bohužel, ale tak, jak dojde k nedorozumění mezi dvěma lidmi, stejně tak je i ta příčina v obou z nich. Každý tu část viny nese v sobě, a vlastně není nic špatného na tom přiznat vlastní chybu; řekla bych, že to je naopak dobře. Jsme lidé, a jako lidé rovněž chybujeme, a není účinnějšího poučení než uvědomit si, co jsme vlastně neudělali nejlépe a čemu se pro příště vyvarovat.

Další velmi cennou výhodou introspekce jsou zkušenosti. Je skvělé, že když dokážete pomoci sobě, můžete o to efektivněji pomáhat druhým, jelikož budete vědět, co dělat v podobném případě, který jste řešili právě u sebe. Získáte jedinečný pohled na věc, zjistíte, jak se vlastně během této nesnáze cítíte, a co vám nejlépe pomohlo. Pokud budete vědět, jak tohle všechno probíhalo u vás, o to lépe se dokážete vcítit do druhého a duchaplněji mu pomoct.


My body, my temple

Tohle rčení se sice používá u jiných situací, ale dá se využít stejně dobře i v tomto případě. Pokud je Vaše tělo rovněž i Vaším chrámem, je potřeba, abyste tento chrám udržovali v dobrém stavu - nejen zvenčí, ale i uvnitř; jedině tak si do něj budete moci zvát více hostů a vědět, že jim tam bude dobře a budou tam v bezpečí. Pokud Vaše fasáda bude pouze zdánlivě působit jako nová, ale uvnitř se budou bortit stěny a propadat podlahy, dříve nebo později se celý chrám zbortí. A stejně jako byste do polorozbořeného domu nepozvali žádné kamarády na nocleh, tak byste jim ani neměli nabízet ruku, když sami stojíte na příliš vratkém mostě.

Samozřejmě je ve všem vždy určitá rovnováha. Můj názor není myšlen tak, že když máme sebemenší problém, musíme kategoricky odmítat úplně všechny, než ten svůj problém vyřešíme. Myslím to spíše u těch vážnějších případů, kdy se toho na Vás valí příliš mnoho, máte spoustu myšlenek zamknutých v mysli a a cítíte, jak se v tom všem začínáte pomalu topit. V tomto případě je potřeba si chvíli trochu sobecky dupnout a starat se hlavně o své zdraví a dobré prospívání.

Víte, každý máme v sobě takovou malou svíčku. Takové světýlko, které reaguje na to, co zrovna prožíváme a dodává teplo nejen nám, ale i těm, které máme okolo sebe. Občas svítí a hřeje tak, že z něj má krásně teplé ruce i několik tuctů duší, občas však fouká tak silný vítr, že z něj zbyde jen doutnající knot. A když se z tohoto doutnajícího knotu pokusíte zapálit další svíčku, předáte teplo dál a ten Váš knot má o to větší šanci zhasnout úplně. Nedovolte, aby Vaše světlo zhaslo úplně. O to složitější pak je najít způsob, jak jej znovu zažehnout.


Starejte se o své světlo a zahřeje nejen Vás, ale i druhé

Jakmile dokážete pomoci sami sobě, zjistíte, že je najednou mnohem jednodušší pomáhat druhým. Jednak budete mít více energie, zároveň budete mít méně starostí a budete se moci pomoci druhým věnovat opravdu naplno. Nejen, že to poznáte Vy sami, poznají to i všichni okolo Vás.

Buďte k sobě laskaví. Snažte se odměnit za tu tvrdou práci, jenž odvádíte každý den. Pokud bojujete s tím, že neradi pomáháte sami sobě, zkuste si představit, že pomáháte někomu Vám opravdu blízkému. Svému nejlepšímu příteli, své rodině,... a vlastně budete mít pořád pravdu. Jelikož není nic lepšího a všeobecně prospěšného pro začátek, než si sám v sobě vytvořit přítele. Jedině tak můžete do svého srdce naplno pouštět druhé.

Pečujte o sebe. Věřte, že když svoji duši přestanete přehlížet, vrátí Vám to. A když zjistíte, že to světlo uvnitř Vás začíná zase hřát, můžete se o to teplo zase podělit s druhými. A najednou zjistíte, jak skutečně krásné je spatřit světlo v duších druhých. A o to šťastnější budou moci být i lidé okolo Vás, jelikož to světlo spatří i ve Vás. :)


Doufám, že u Vás všech svítí světélko jasně a bez poryvů větru. U mne větřík několikrát v poslední době zafoukal, a tak se své světlo zase snažím rozdmýchat do takového plaménku, jaký býval dřív. Pokud jste také zažili nějakou tu vichřici, přeji Vám, aby se Vám podařilo svoji svíčku rozsvítit a udržet v bezvětří co možná nejdéle.
Opatrujte se a sviťte druhým na cestu životem, co jen to jde. <3
Vaše Vendy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama